Křížový mariáš: hra ve čtyřech

Křížový mariáš, lidově křižák, je mariáš pro čtyři hráče. Rozdají se všechny karty po osmi, talon se neodkládá a štychů je osm. Hraje se dvojice proti dvojici – jenže na začátku nikdo neví, kdo s kým.

Volaná karta

Forhont zvolí z prvních čtyř karet trumfovou barvu, jednu kartu odloží lícem dolů – a k tomu ohlásí hodnotu karty, se kterou chce hrát.

Kdo tu kartu drží, stává se jeho spoluhráčem. A protože zvolená karta leží lícem dolů, forhont zpravidla až do konce flekování neví, s kým vlastně hraje. Dvojice se v průběhu hry teprve odhalí.

Z toho plynou dvě pěkné situace:

• Forhont smí úmyslně zavolat kartu, kterou drží sám – a hrát tak vědomě jeden proti třem.
• Anebo mu volaná karta přijde ve vlastní druhé čtveřici. Pak hraje sám proti třem, ať chce, nebo ne.

Volba „z lidu“, tedy naslepo, je ve křížovém mariáši na rozdíl od voleného zakázaná.

Co smí obrana

Ve křížovém mariáši lze hlásit sedmu i sto proti, a to jak v jeho voleném, tak licitovaném provedení. Zákaz hlášení proti se týká jen tříčlenného licitovaného mariáše – tedy té podoby, kterou hrajeme my.

Platí se křížem

Odtud jméno. Skončí-li hra dvojice proti dvojici, platba proběhne tak, že jeden z poražené dvojice platí jednomu z vítězů a druhý poražený druhému vítězi. Nikdo nepočítá společnou kasu; každý má svého protějška.

Hraje-li ovšem forhont sám proti třem, kříž se nekoná: osamělý hráč se vyrovnává se všemi třemi.

Betl s otevřenými kartami

Betl se ve křížovém mariáši hraje s otevřenými kartami – a výslovně bez domluvy mezi spoluhráči. Karty se vyloží a hraje se dál, každý vidí všechno; jen radit se nesmí.

Kdy přesně se karty vykládají, na tom se ale prameny neshodnou, a rozdíl je přesně o jednu kartu. Obecná pravidla říkají, že se otevírá po výnosu do druhého zdvihu. Soutěžní pravidla křížového voleného mariáše říkají, že po ukončení prvního zdvihu. Stůl se na tom musí domluvit předem.

Durch „s chytrým“, u kterého si pravidla protiřečí

A teď to nejzajímavější, co ve křížovém mariáši je. Podle Obecných pravidel se durch může hrát „s chytrým“:

Durch se může hrát „s chytrým“, aktérovi stačí uhrát pouze prvních sedm zdvihů, poslední může přepustit jinému hráči. Ten se pak bere pro účely platby jako hráč volící strany.

Je to elegantní: aktér nemusí uhrát všech osm štychů, stačí mu sedm. Poslední přepustí a ten, kdo ho vezme, se pro placení počítá k jeho straně.

Jenže soutěžní pravidla to zakazují – a to obě, volené i licitované provedení. Křížový volený je v tom nesmlouvavý:

Hra „DURCH“ lze ohlásit pouze jako DURCH sám, nikoliv „CHYTRÝ“, nebo „s někým, s kartou“, aktér musí uhrát všechny zdvihy, jinak prohrává.

A aby toho nebylo málo, Obecná pravidla si protiřečí sama se sebou: jejich vlastní obecná definice durchu žádá všechny zdvihy a praví, že závazek není splněn, ztratí-li aktér zdvih kdykoli v průběhu hry.

Rozřešit se to naštěstí dá, a to podle pravidel samotných: Obecná pravidla se výslovně podřizují pravidlům jednotlivých druhů hry. Platí tedy tohle:

Kdo tedy přijede z hospody na turnaj, ať si to přečte znovu. Je to jedna z mála věcí v mariáši, kde se dá narazit i s pravidly v ruce – protože pravidla jsou dvoje a neshodnou se.

Rychlejší a náhodovější

Křížový mariáš je oproti hře ve třech rychlejší a víc závisí na náhodě – osm štychů, žádný talon a spoluhráč, kterého sis nevybral. Stará literatura ho proto doporučuje do vlaku pro zkrácení cesty, a něco na tom je.

Levnější je i kasa: ve křížovém voleném mariáši se hraje s polovičním základem a nižšími násobky, takže betl i durch stojí zhruba třetinu toho co ve hře ve třech.

Ve třech se hraje volený nebo licitovaný mariáš; celá pravidla toho našeho najdeš na stránce pravidla mariáše.