Sedma je závazek dvojí

Sedma je nejčastější závazek licitovaného mariáše – stará příručka odhaduje, že tvoří asi 65 % všech her. Obyčejná hra se totiž skoro nelicituje a dražba zpravidla začíná právě sedmou.

A je to závazek dvojí: hra a sedma, ohlašované společně a vyhodnocované každá zvlášť.

Co se aktér zavazuje

Vedle většiny bodů se aktér zavazuje vzít poslední štych trumfovou sedmičkou.

Sedma není splněna, je-li aktér donucen odehrát trumfovou sedmičku dříve než v posledním štychu, nebo zbývá-li některému z obránců do posledního štychu jiný trumf, kterým sedmičku přebije.

Z toho plyne nejtvrdší pravidlo celého závazku: hlášenou sedmu smí aktér odehrát až jako svůj poslední trumf. Nesmí ji ani vynést. Musí si ji podržet do konce – a stará pravidla to říkají bez špetky soucitu:

…touto se nesmí přebít dříve než jako poslední z trumfů, i kdyby hrozila sebevětší pohroma.

Odehrát ji dřív je renonc. A do talonu hlášená sedma nesmí nikdy.

Skládání, remis a magistrát

Protože se hra a sedma flekují každá zvlášť („flek na hru", „flek na sedmu", případně obojí naráz – ambo), vzniká situace, kdy sehrávka nemá smysl. Tradice na to má dvě odpovědi a obě znamenají: karty se skládají.

Neflekovaná sedma se nesehrává. Nedá-li obrana flek ani na hru, ani na sedmu, karty se složí a aktér dostane zaplaceno. Nemá o co hrát.

Flek jen na hru = remis, lidově magistrát. Sedma je schválená, hra flekovaná – závazky jsou finančně vyrovnané, hra prohraná a sedma vyhraná. Karty se rovněž skládají a výsledek je nerozhodný.

Teprve re na hru, nebo flek na sedmu pošle karty do sehrávky.

Stojí za zmínku, že tohle je zvyk hospodský, ne soutěžní: „remis" ani „magistrát" v soutěžních pravidlech nenajdeš. Je to pravidlo od stolu, ne z úřadu – ostatně jako většina toho nejlepšího, co v mariáši je.

Omyl

S neuváženou licitací je spojen ještě jeden pojem. Kdo vylicituje obyčejnou sedmu, spoléhal na dokup z talonu a nedočkal se, může karty složit bez sehrávky. Říká se tomu omyl, někde taky bezina.

Zaplatí za to flekovanou hru a flekovanou sedmu – tedy šestinásobek základní sazby za hru. To bývá pořád levnější než odehrávat beznadějnou sedmu s flekem na obojí.

Ta šestka je mimochodem jedno z nejlépe doložených čísel v mariáši. Soutěžní pravidla z roku 1990 uvádějí za omyl 0,60 Kčs při základu deseti haléřů; dnešní pravidla uvádějí 1,20 Kč při základu dvaceti. Obojí je přesně flekovaná hra plus flekovaná sedma, tři desetiletí od sebe a úplně stejně.

Detail, na který se zapomíná: kdo platí omyl, skládá dvanáct karet – tedy včetně těch, které by jinak šly do talonu. Talon se neodkládá.

A sedmu bez trumfové sedmičky v ruce hrát nelze vůbec.

Hra je podřízena sedmě

Nejcennější rada pro sehrávku zní takhle. Padne-li flek na hru i na sedmu a aktér se točí re na hru, je pořád nutné soustředit se na sedmu. Zkušenost totiž ukazuje, že často se zabitou sedmou padá i hra.

Je-li naopak dáno re na hru, aniž byla sedma flekována, hraje se podle zásad pro hru a na sedmu se člověk příliš neohlíží.

A když už jsme u obětí – jedna rada od zkušeného hráče stojí za zapamatování:

…bez nejmenšího zaváhání obětujte onu desítku. V devadesáti procentech jinak velmi chatrnou sedmu vyhrajete.

Deset bodů za jistotu posledního štychu je dobrý obchod.

Kdy sedmu flekovat

Klasický flek na sedmu chce rozlohu 3-3-2-2 se třemi trumfy. Podrobný ideál od zkušeného hráče zní: tři trumfy s desítkou, dvě esa obsazená králi, tři karty od čtvrté barvy – a výnos.

Čtyři trumfy ovšem zdaleka nezaručují chycení sedmy, chybí-li ti jedna barva nebo výnos. Neflekuj, neznáš-li jednu barvu, i když máš trumfy dost; a neflekuj s plonkovou desítkou, protože aktér zůstane na štychu a pohodlně tě vytrumfuje.

Naopak: odvážní hráči hlásívají sedmu i na tři trumfy. Někdy se ji podaří i vyhrát.

Obrana sedmy je týmová práce

Kdo sedmu flekoval, ovlivní tím výrazně celý průběh partie – a jeho spoluhráč má od té chvíle přísně zakázáno hrát na vlastní pěst. Zásady jsou tvrdé: nikdy netrumfovat a netočit barvu, kterou prosazuje aktér, i kdybys ji měl sebesilnější.

Za nedodržení hrozí podle staré příručky výhoz z hospody. Chycení sedmy je totiž jeden z nejhezčích okamžiků, jaké mariáš nabízí – a jeden zbrklý trumf ho umí zabít.

Ostatně i hantýrka to ví. Na sedmu se čeká slovy „I kdyby za mořem byla", chytá se voláním „Sedma hoří, volal dědeček" a když je nedostižná, konstatuje se, že „sedma je v Trapezuntě".

Sedma se draží v licitaci a její nehlášená sestra je tichá sedma. Celá pravidla najdeš na stránce pravidla mariáše.