Licitace je dražba o talon
Každá nabídka musí být vyšší než ta předchozí – a kdo jednou odstoupí, už se nevrací. Projdi si licitační žebříček od hry po sto a dvě sedmy.
Licitace je dražba o talon, a tím o právo určit, co se bude hrát. Draží se po licitačním žebříčku. Každá nabídka musí být vyšší než předchozí, stupně lze přeskakovat, a kdo jednou z dražby odstoupí, už se do ní nevrací.
| Stupeň | Závazek |
|---|---|
| 1 | hra |
| 2 | lepší hra (červené trumfy) |
| 3 | sedma |
| 4 | lepší sedma |
| 5 | stovka |
| 6 | sto a sedm |
| 7 | lepší stovka |
| 8 | lepší sto a sedm |
| 9 | betl |
| 10 | durch |
| 11 | dvě sedmy |
| 12 | sto a dvě sedmy |
Obyčejná hra se v praxi téměř nelicituje a dražba obvykle začíná sedmou. Červená barva je lepší: vše, co se v ní hraje, se platí dvojnásobně, a proto stojí každý červený závazek na žebříčku výš než tentýž závazek v ostatních barvách. Betl a durch barvu nemají, jejich cena je dána pevně.
Pořadí uprostřed žebříčku se u stolů liší. Soutěžní pravidla řadí sto a sedm pod lepší stovku, jak je uvedeno v tabulce – sazba pak po žebříčku roste plynule a žádný vyšší stupeň není levnější než ten pod ním. Hospodská tradice obě příčky prohazuje. Je to věc místní zvyklosti, na které se stůl domluví předem.
Kdo mluví a kdo drží
Licitují vždy dva hráči proti sobě a třetí čeká. Proti forhontovi nastupuje nejprve jeden z jeho soupeřů a nabízí stupně žebříčku. Forhont má přednostní právo: nabídky nemusí přebíjet, stačí mu odpovědět „mám“ a nabídnutý stupeň tím drží. Soupeř musí jít výš, nebo odstoupit. Jakmile jeden z dvojice odstoupí, nastupuje na jeho místo třetí hráč a dražba pokračuje stejným způsobem. Odstoupí-li forhont, přechází jeho přednostní právo na prostředního hráče: zadák musí i proti němu nabízet vyšší stupně, prostřednímu stačí držet slovem „mám“.
Kdo licitaci otevírá, se v literatuře i praxi různí. Soutěžní pravidla dávají první slovo zadákovi, jinde otevírá prostřední hráč; na průběhu a přednostech to nic nemění a stůl se na pořadí domluví předem.
Vítěz zvedá talon
Vítěz licitace zvedne talon, odhodí dvě karty a ohlásí závazek: buď ten vylicitovaný, nebo kterýkoli vyšší. Sestoupit po žebříčku dolů nesmí nikdy. Vítězi licitace se od této chvíle říká aktér a zbylí dva hráči tvoří obranu.
Ohlášený závazek přitom nemusí odpovídat kartám. Licitace je z podstaty i hrou nervů; kdo drží slabý list, může blafovat, a kdo drží silný, může mlžit. Jen dvě věci musí být pravda vždy: hlášenou sedmu je nutno skutečně držet v ruce a hlásit nelze závazek, na který hráči chybí předepsaná karta.
Vydražený závazek pak ještě čeká flekování a na samém vrcholu žebříčku stojí dvě sedmy. Tohle je jen jedna kapitola – celý průběh hry od rozdání po počítání najdeš v pravidlech mariáše. A nejrychleji se licitace naučí u stolu.