Hlášky: dvacítka a čtyřicítka

Drží-li hráč krále a svrška téže barvy v jedné ruce, má hlášku: v netrumfové barvě dvacítku, v trumfech čtyřicítku. Je to jediná věc v mariáši, která se počítá za to, co v ruce držíš, a ne za to, co uhraješ.

Svatba, po které se hra jmenuje

Jméno hry pochází z francouzského mariage, tedy svatba. Svatbou se rozumí právě tahle dvojice a stará úvaha za ní stojí za ocitování:

Sejde-li se král s dámou, věští tato konjunkce svatbu (mariáš), což zase přinášelo výhody dynastické – často se těmito sňatky získávalo bez boje více než válkami.

Odtud i lidové jméno svrška: filek, taky dáma. Karta, která na obrázku dámou není, ale ve výpočtu ano.

Co hláška platí

Bez hlášek je v každé sehrávce k mání 90 bodů – osm ostrých karet a poslední štych. S hláškami jich může být nejvýše 190. Právě proto v mariáši nikdy nenastane remíza: desítek je lichý počet a o poslední štych se strany rozdělit nemohou.

Kdo hlásí a kdy

Hlásit může kterýkoli hráč, aktér i obránce. Hláška se počítá tomu, kdo ji držel a ohlásil, bez ohledu na to, kdo vezme štych – to je důležité: čtyřicítka platí, i když ti soupeř svrška zabije.

Hlásí se při odehrání první karty z dvojice, slovy „dvacet", případně „čtyřicet". Na pořadí karet nezáleží, hlásit lze svrškem i králem. Kdo dvojici rozbije mlčky, o body přichází.

V betlu a durchu se hlášky nehlásí vůbec – tam se nehraje o body. A v licitovaném mariáši ve třech nelze hlásit sedmu ani sto proti; ty závazky patří jen aktérovi, kdežto volený mariáš je obraně dovoluje. Obrana se u nás ke svému může přihlásit jen tichou cestou.

Jedna hláška rozhoduje, ostatní pomáhají

Tady se hlášky potkávají se stovkou. Ostrými kartami a posledním štychem lze získat nejvýše devadesát, takže ke stovce je vždy potřeba hláška – a do potřebné hranice se počítá jen jedna.

Ostatním hláškám se říká pomocné a uplatní se až po rozhodnutí: splní-li aktér stovku, přičítá si je k výsledku; nesplní-li, přičítají si své hlášky úspěšní obránci. Jak přesně ta aritmetika dopadá a kolik musí obrana uhrát, aby stovku shodila, rozebírá článek o stovce.

Trhat a rozbíjet

Z hlášek plynou dvě slova, která u stolu uslyšíš.

Trhat znamená držet trumfového krále nebo svrška, a znemožňovat tím aktérovi čtyřicítku. Je to klasický důvod k fleku na hru – i když stará zkušenost varuje, že ani trhání čtyřicítky úspěch nezaručuje.

A pak je tu rozbití hlášky, tedy dobrovolné vzdání se dvaceti bodů. Zní to jako nesmysl, ale v praxi je to běžné: v zájmu odhozu celé barvy se nemá váhat rozbít pomocnou dvacítku, ať už odhozem jedné figury, nebo celé dvojice do talonu. Při sedmě platí totéž – trumfy jsou potřebnější než dvacet bodů.

Hlášky rozhodují stovku a počítají se do bodů. Celá pravidla najdeš na stránce pravidla mariáše.