Renonc: prohra bez ohledu na karty

Renonc je provinění proti pravidlům hry, případně proti herní etice. Není to nedorozumění ani smůla; je to nejtvrdší slovo, které u mariášového stolu padne. Strana, která se ho dopustí, prohrála bez ohledu na dosavadní průběh sehrávky.

Čím se hráč proviní

Jádro seznamu je všude stejné a týká se sehrávky:

nepřiznání barvy
nepřebití nižší karty
nesprávné vynesení nebo předhození karty mimo pořadí
předčasné odehrání hlášené sedmy – hlášená sedma musí zůstat jako poslední trumf a nesmí být ani vynesena, i kdyby cestou hrozila sebevětší pohroma
odhoz esa nebo desítky do talonu mimo betla a durcha
nesprávný počet karet v talonu
nahlížení do talonu poté, co je uzavřen, a nahlížení do cizích karet
náznaky, signály, prozrazení karty spoluhráči
nedodržení postupu při schvalování a flekování
míchání a řezání karet

Hospodský kánon k tomu přidává i věci, které soutěžní pravidla řeší jinde: nesportovní chování, úmyslné poškození karet a usnutí při hře.

Stojí za pozornost, co renonc není. Prozrazení vlastních karet protihráči renoncem není – škodí jen tomu, kdo je prozradil. A obě soutěžní pravidla, starší i dnešní, mají ve svém seznamu výjimek jednu položku, kterou by u právního textu nikdo nečekal: neurážející mariášnický humor. Vtipkovat se smí. Je to psané pravidlo.

Kolik to stojí

Tady se mariášnický svět dělí na tři školy a rozdíl je citelný.

U piva platí provinilec ostatním maximální možnou výhru, případně rovnou strop. K tomu se stůl domluví na sankcích, o kterých tradice ví své: malé panáky, velké panáky, v krajním případě výhoz z hospody.

Soutěžní pravidla jsou přesnější a levnější. Vedle prohrané hry platí provinilec všem ostatním paušál, a ten má dvě sazby: běžnou a podstatně vyšší za nejtěžší prohřešky – odhoz esa či desítky do talonu, odhoz hlášené sedmy a nahlédnutí do cizích karet včetně talonu. Provinilý hráč přitom platí sám za celou svou stranu.

Dnešní pravidla navíc rozlišují technický renonc – například nesrovnání odkládaných karet podle barev nebo druhé chybné rozdání v kole. Za ten se platí jen paušál a hra zůstává v platnosti.

U hry a stovky se sazba stanoví podle kontumačně uhraných bodů: sečtou se body, které druhá strana získala do okamžiku renoncu, všechny body zbývající ve hře a všechny její hlášky. Nepočítají se do nich trumfové body, které by provinivší se strana získala tak jako tak.

Sejde-li se v jedné sehrávce renonců víc, počítá se jen první z nich – i když se zjistí později než ty následující. Reklamovat renonc lze jen do chvíle, než se karty začnou skládat k dalšímu rozdání. Upozornit na něj smí i pauzírující hráč.

Jedno pravidlo, které se za třicet let obrátilo

Pěkně je na renoncích vidět, že mariáš je živá hra. Soutěžní pravidla platná od roku 1990 uvádějí ve výčtu výjimek odhození sedmy do talonu – tehdy to renonc nebyl. Dnešní pravidla ho řadí naopak mezi nejdražší provinění vůbec a výslovně dodávají, že se to týká i pomocné sedmy při dvou sedmách se stem.

Kdo si tedy pamatuje pravidla z mládí, ať se u cizího stolu radši zeptá.

Proč mariáš švindlíře neuživí

Renonc není jen sankce, je to i popis toho, jak je hra postavená. Karty se nemíchají, štychy se skládají v pořadí, ve kterém padly, neodehrané karty se odkládají srovnané podle barev. Všechno se dá zpětně dopočítat.

Mariáš je hra, kde jakýkoliv pokus o švindl je lehce odhalen – například odhozená desítka v talonu při hře.

Že to není nový problém, dokazuje výnos, který nechal roku 1583 vytisknout Leonard Thurneysser pro berlínské hostinské. Mariáš tehdy ještě neexistoval, ale kibic už ano:

Kdo oněm pilným hráčům přes ramena nakukuje, takže jim nahání strach, ten budiž brzy vyhnán a nazván kibic. Kdo ale, prohlédnuv karty dvou hráčů, přijde na nápad sdělit jednomu něco mrkáním očima nebo tím, že pláce hubou, ten budiž pokutován 30 feniků v poctivé minci nebo džbánem piva všem k lepšímu, potom nechť je vyhnán.

Renonc hlídá to, co sehrávka přikazuje. Celá pravidla najdeš na stránce pravidla mariáše.