Talon: dvě neznámé karty
Dvě karty lícem dolů – jediný hazard, který licitovaný mariáš připouští. O ně se celá dražba vede.
Talon jsou dvě zakryté karty, které rozdávající odloží doprostřed stolu. Stará příručka je popisuje úsporně a výstižně: prakticky jediný prvek hazardu v mariáši, dvě neznámé karty. Všechno ostatní je karta, počítání a nervy. Tohle je jediné místo, kde do hry vstupuje štěstí – a právě o něj se celá licitace vede.
Kdo ho dostane
Talon získává vítěz licitace. Vezme si obě karty do ruky, prohlédne celý list a dvě libovolné karty vrátí zakryté zpět. Mohou to být tytéž, které zvedl – nikdo se to nedozví.
Zvednutím talonu se ale zavazuje: hrát smí vylicitovanou variantu, nebo kteroukoli vyšší, nikdy však ne nižší. Sestoupit po žebříčku dolů nelze ani o jedinou příčku.
Co do talonu nesmí
Pravidla jsou tu přísná a důvod je aritmetický: karty odložené do talonu se při počítání připočítávají aktérovi. Kdyby tam směl odejít ostrý, schoval by si aktér deset bodů mimo dosah obrany.
- Eso ani desítka do talonu nesmí – s výjimkou betla a durcha, kde se nehraje o body a odhodit lze cokoli.
- Hlášená sedma do talonu nesmí nikdy, a to ani sedma pomocné barvy při dvou sedmách se stem.
- Obyčejný trumf odhodit lze.
- Odhodit je nutno přesně dvě karty. Nesprávný počet karet v talonu je vlastní kategorie provinění – a soutěžní pravidla nezakrývají proč: mohlo by jít o pokus aktéra zaplatit jen základní sazbu při neúměrně vysoko vylicitované hře.
Odhozená plíva nic nezkazí. Odhozené eso je renonc, a podle dnešních soutěžních pravidel dokonce z té nejdražší kategorie.
Kdy se talon zavírá
Otázka, na kterou má každá generace pravidel jinou odpověď, a rozdíl není akademický.
Starší soutěžní pravidla zavírala talon ohlášením hry. Dnešní jdou dál: měnit talon nebo do něj znovu nahlédnout lze jen do chvíle, než se k závazku vyjádří první z hráčů obrany. A dodávají pozoruhodné upřesnění – za okomentování se považuje i projev, že první obránce už přemýšlí nad okomentováním. Zopakuje-li si závazek nahlas nebo si vyžádá čas na rozmyšlenou, je talon zavřený.
Potom už je nedotknutelný. Odložený talon nepatří nikomu a musí zůstat ležet stranou. Nahlédnout do něj po hře lze jen při důvodném podezření na renonc – a u betla a durcha ani tehdy; tam je nahlédnutí do talonu po hře samo o sobě renonc.
Stejná lhůta platí i pro přeřeknutí: změnit ohlášenou hru lze jen do vyjádření prvního obránce.
Talon jako detektor lži
Že se v mariáši švindluje špatně, souvisí s talonem víc, než by se zdálo. Karty se nemíchají, štychy se skládají v pořadí, ve kterém padly – a na konci se dá dopočítat všechno.
Mariáš je hra, kde jakýkoliv pokus o švindl je lehce odhalen – například odhozená desítka v talonu při hře.
Nejlepší chvíle celé hry
Talon má v hospodské hantýrce víc průpovídek než kterákoli jiná část mariáše, a to o něčem svědčí. Zvedání dvou karet je totiž okamžik, kdy se rozhoduje o celé sehrávce, a u stolu to všichni vědí.
Kdo se chystá podívat: „Kostky jsou vrženy, pravil Archimedes." (Ta mýlka je součást vtipu.) Komu se dokup povedl: „Slepej holub našel zrno!", „Štěstí se usmálo na otrhánka!", „No, tomu se říká pomoc do rodiny." A komu ne: „Opona dolů, kapelníkovi je zle.", „Šel tam honem, splakal nad talonem.", případně jen suché „Po kupu hůř než před kupem" – to když přijde plonková desítka.
O talon se vede licitace – a jak se rozdává, popisují role u stolu. Celá pravidla najdeš na stránce pravidla mariáše.