Dvě sedmy, vrchol licitace

Dvě sedmy jsou vrchol licitačního žebříčku a v mariáši nic vyššího než jejich spojení se stovkou není. Aktér určí dvě barvy: trumfovou a pomocnou, které se říká také strkající nebo tlačící. A zaváže se ke dvěma věcem naráz.

Závazek

Předposlední (devátý) štych vezme sedmičkou pomocné barvy. Poslední (desátý) štych sedmičkou trumfovou. Přesně v tomto pořadí.

Hlásí se to slovy „červená trumf, zelená pomůže". A pravidla jsou nemilosrdná: prohodí-li se pořadí, závazek je prohraný, i kdyby oba štychy sedmičky vzaly. Prohraný je také, je-li kterákoli z ohlášených sedmiček přebita.

Dvě sedmy mají statut hry, ne betla: desítka stojí hned pod esem a přebíjí krále, trumfy platí a talon podléhá běžným omezením – ostré karty do něj nesmějí. Nesmí do něj samozřejmě ani jedna z obou sedmiček.

Jak se to hraje

Smysl sehrávky je prostý na papíře a krutý v praxi: během prvních osmi štychů zbavit soupeře všech trumfů i všech pomocných karet, aby sedmičkám na konci nestálo nic v cestě.

Předpokladem jsou dvě dlouhé silné barvy; za ideální rozlohu se odedávna považují dvě pětibarvy. A stará poučka k tomu přidává jedno tvrdé pravidlo: osmý štych je nutné bezpodmínečně zajistit pro sebe. Kdo v osmém štychu ztratí výnos, nedostane se ke svým sedmičkám ve správném pořadí – a je po hře.

Teorie bodů

Jak obránce pozná, že má na flek? Hospodská tradice vymyslela teorii bodů. Bodem se rozumí dvojí věc naráz: jistý štych v trumfech nebo ve strkající barvě, a každá karta trumfové či strkající barvy.

Příklad: obránce drží v trumfech eso a osmičku, ve strkající barvě desítku, krále a devítku. To je pět karet, tedy pět bodů za počet, a k tomu tři body za jisté štychy. Celkem osm.

Ne každý si ovšem dá poradit. Jedna zapsaná hospodská výměna zní takto:

„Ty Kubo, vždyť máš jen šest bodů!" „Jaký body? Tohle já neznám, já žádný body nepotřebuju, ale dám tutti!"

Čtyři pomocné a konec

Jedno zvláštní pravidlo chrání obranu i aktéra před nesmyslnou sehrávkou. Drží-li jeden obránce čtyři a více karet pomocné barvy, aktér závazek splnit nemůže – hra je rozhodnutá rozlohou.

Co s tím, na tom se prameny neshodnou, a je to hezky vidět na čase. Hospodský kánon i starší soutěžní pravidla říkají: gentleman v takovém případě nefléká, prostě vyloží karty. Dnešní soutěžní pravidla to obrátila – obránce má právo flekovat a hned po flekování je povinen karty ukázat. Neukázat je renonc.

Sto a dvě sedmy

Nejvyšší závazek mariáše: dvě sedmy a k tomu sto uhraných bodů. Obě části se platí zvlášť.

Uhrát v této licitaci 150 bodů je meta, na kterou mariášník vzpomíná do smrti. Stará literatura pro ni má hned tři jména: sen svatého France, zálesákův sen a sen záložního důstojníka.

Že jde o nejtěžší hru mariáše, potvrzují i lidé zvenčí. Když se kdysi jednoho známého pražského herce-komika ptali, kterou hru pokládá za velmi těžkou, odpověděl bez váhání: dvě sedmy v licitovaném mariáši.

A pak jsou hry, které se zapisují do análů. Dva srpnové dny roku 1990 v Plzni skončily zápisem, který literatura komentuje takto:

Ž sedma, K sedma – obě na stůl!! (…) Kdo nevěří, ať tam běží! Je to zapsáno v plzeňských análech.

Šlo o dvě sedmy uhrané na dva trumfy a bez výnosu. Poznámka z roku 1992 dodává, že her na tři trumfy bylo v ligových turnajích sehráno několik desítek – ale na dva trumfy to v Plzni dokázal jeden právník, a že v tom hraje značnou roli notná dávka odvahy, štěstí a drzosti.

Dvě sedmy stojí na vrcholu licitačního žebříčku; jejich prostší příbuznou je sedma. Celá pravidla najdeš na stránce pravidla mariáše.